Na poli zkouškovém jsme se od jisté doby přestaly pohybovat... Bóňu by práce s bažantíkama, zajíčkama a kačenkama pravděpodobně moc bavila, ale to by se u toho nesmělo střílet z brokovnice :-) Cvičit "lovečinu" sice občas chodíme, střelbu procvičujeme, ale na to, abysme šly zkouškovat to není a asi už nikdy nebude... I tak jsem ráda, že jsme něco málo z tého oblasti zvládly :o) Na zkoušky jsme ale nezanevřely a panička si jich jezdí občas aspoň na kukandu užívat :-)

Kde jsme se v dobách naší zkouškové "kariéry" vyskytly, jak jsme cvičily a jak se nám vedlo i nevedlo se dočtete níže...

»  Speciální zkoušky z vodní práce (KCHLS) - Břilice - 15.07.2006
»  Podzimní zkoušky (KCHLS) - Horní Kněžeklady - 15.10.2005
»  Ověření vlohových vlastností retrieverů (KCHLS) - Albeř - 02.09.2005

Speciální zkoušky z vodní práce (KCHLS) - Břilice - 15.07.2006

Jak to začalo...

Přes zimu a jaro jsem se s Bonnie snažila překonat nepovedené aportíky z loňska a přeučovaly jsme se je znova. Výsledky vidět byly, Bonnie byla šikovná a s aportíkama jí to šlo. Jak s dummíky, tak později se zvěří ukázala, že celozimní práce nebyla snad zbytečná. Tak jsem si koncem května řekla, že tento rok zkusíme na začátku léta absolvovat speciální zkoušky z vodní práce. A později třeba podzimky, abysme si případně opravily ty loňské. Přihlásila jsem nás, řekla jsem si, že za zkušenost nic nedáme, práce Bonči byla vcelku dobrá a chtěla jsem poznat "na vlastní kůži" nové zkušební řády v praxi.

Jak to pokračovalo...

Po nahlášení jsme začaly trénovat ještě pilněji. V podmínkách, ve kterých jsme měly možnost cvičit bych řekla, že práce Bonnynky byla uspokojivá. Občas blbla, jednou zapřela kachnu v rákosu, marking vypadal občas na konci spíš jako dohledávka..., ale ta správná provedení cviku převažovala. V rámci nácviku střelby jsem jednou zajela s Bonnie na střelnici. Poblíž střelnice na loukách jí rozléhající se rány nevadily. Při cvičení s aportama poblíž střelnice pracovala dobře, bylo ale vidět, že zrovna sebejistě se necítí, vždycky aport ale donesla... V bezprostřední blízkosti střelců to už nebylo tak dobré, bylo vidět, že se bojí, i když pravda, po delší době to nebylo nejhorší, ale bála se... Řekla jsem si, že holt tedy nastoupíme na zkoušky, uvidíme, jak to bude a každopádně se do budoucna soustředíme na nácvik střelby. Přes ten rok se stal z Bonči asi trochu větší srabík - loni, když jsme jednou cvičily, měly jsme s sebou střelce, který stál asi 3 m od nás a po chvilkách vždy vystřelil. Bonča byla naprosto v klidu, seděla, koukala před sebe... Rok vpřed a je spousta věcí jinak. Ze zkušeností z roku minulého jsem tudíž ani nepředpokládala nějaké problémy, co se střílení týče...

Jak to nakonec všechno dopadlo...

Přišly jsme, viděly jsme, zkusily jsme a vypadly jsme :-) No, i to se stává, zamrzí to, ale svět se neboří, mezery známe a máme co dohánět. Takže třeba příště to vyjde...

No a co říct k průběhu zkoušek...

V našem případě tam toho moc neproběhlo... S Bonnie jsme stačily absolvovat pouze dvě disciplíny. První byla chůze u nohy, která proběhla v pohodě, i přes to, že bylo velké vedro a zkoušelo se v blízkosti vody a Bonča měla neutuchající chuť vrhnout se do rybníka. Její choutky se naštěstí po dobu chůze u nohy minimalizovaly natolik, že jsme to zvládly na známku 4. Druhá disciplína byla kritická a pro nás konečná. Při čekání na disciplínu, byť byla Bonča zchlazená, nicméně pro její potěšení jsem jí nechala v klidu ležet v kaluži, ve které se právě zabydlela - to pro ní bylo asi fakt to nej... jelikož ona je pes prasopes, v kalužích a bažinkách vyžívající se... Tak jsem si říkala - fajn - bude jí lépe, uklidní se ve známých prasopsích vodách... No a jak se tam tak rochnila v té kaluži, ozvalo se z ní po dvou střelách, které byly určené psíkům před námi, jemné zakníkání... No a to už nevypadalo dobře... Když jsem se jen tak cvičně rozešla vpřed, Bonča začala protestovat a tahat dozadu...Nakonec jsem jí nechala rochnit ještě v kaluži a když na nás přišla řada, Bonča se normálně rozešla, předsedla před rozhodčího a po dobu pronášení mého představování byla v poho... Když při markingu seděla na volno u mojí nohy, byla taky v klidu, tak jsem si říkala, že měla jen nějaký záchvěvy. No - po tom, co jsem řekla povel "přines" jsem měla záchvěvy a záchvaty já, protože místo toho aby pes, který doteď seděl u mé levé nohy, běžel přímo vpřed pro aport a nejkratší cestou zpět, tak vystřelil vpřed asi půl metru, následně zabočil doprava a po asi pěti metrech se zastavil a koukal na mě s výrazem asi jako - "paničko ne - tam já teda fakt nejdu, jdi si tam sama, když tu kačku tak chceš"... Samozřejmě v tu chvíli nějaká "paměť" k aportu byla nula nula nic, že... :o) Ve stavu skorozhroucení jsem nakonec Bonču nanavigovala tak, že kačku našla a i běžela směrem ke mě, ovšem pár metrů přede mnou se opět stočila a běžela zase na těch pět metrů za mě... To už jsem se tam klátila vzteky, načež po povelu "drží" (na který mi doma bere a nosí od klíčů, mobilu, petflašky apod. skoro všechno) tak tady jako by to nikdy neslyšela... Neodolala vodě a běžela k nedalekému potůčku, zchladit své bříško... Po chvíli jí tam bylo asi smutno a řekla si, že nenechá kačenku nám napospas , tak si pro ní došla a donesla taky do potůčku... Po tom, co se dosyta vyrochnila přišla, připla jsem jí a mohly jsme si jít vyslechnout náš ortel... Za divadlo, které Bonča předvedla by byla oceněna minimálně známkou 10, ovšem tady se to nehodnotilo a za marking měla 1 a jako pomocnou známku z přinášení 0, čímž jsme skončily... Od té doby byla Bonča nějaká rozhozená, takže jsem s ní absolvovala už jen cvičně handling, u kterého dokonala dílo zkázy, hehe - pro první kačku šla bez váhání, připlula s ní ke břehu, vynesla jí na břeh, ale usoudila, že okolo rozhodčích s ní nepůjde a flusla jí asi 2 m před ně, pak bez kačky došla vklidu ke mě... Tak jsem jí poslala pro druhou, šla přímo k ní, připlula ke břehu, ale teď když nemusela jít okolo rozhodčích, ale byla přímo proti mě a rozhodčí dál, tak předpisově předsedla, odevzdala... No, co říct... Je to mrcha vymejšlivá a záškodnická...

Závěrem...

V tento den se konalo zatím nejdražší Bonnynky venčení, které kdy zažila ona i já, hehe. Zkoušky, zvěř, benzín vydaly celekem dosti, takže venčeníčko měla fakt luxusní :-) Ovšem z druhé stránky - každé absolvování zkoušek, ať z pohledu diváka a nebo přímo z místa účastníka je pro mě strašně velká zkušenost a z každých takových zkoušek si odnáším spoustu ponaučení a poznatků, z kterých se učím do budoucna... Máme přes podzim, zimu a jaro opět co dělat... Zejména, co se týče trénování statečnosti Bonnynky před různými ranami připomínající střelbu :-) A další úkol - potlačit aspoň trochu Bonnynky záškodnické přemýšlení a hloubání nad věcmi, nad kterými stále hloubá a vymýšlí nové a nové krávovinky... Uvidíme, jak se bude dařiti.
I tak ale díky všem těm, kteří nám drželi palečky a kteří se nějak podíleli na naší přípravě na zkoušky...
Po výsledku a výkonu na těchto zkouškách a po tom, co mi Bonča předváděla následující týdny při nácvikách na ty další nahlášené zkoušky, jsem se rozhodla je odříct. Ukázalo se, že asi nemáme vše docvičené tak, jak jsem myslela a nebo já nestíhám ty Bončiny krávovinky a nestačím je krotit... Navíc jsem měla dojem, že má Bonnie nepřekonatelný strach ze střelby a s tím to při dnešních zkušebních řádech dost dobře nejde... Na těhlech zkouškách, co jsme byly mi páni rozhodčí po divadlu, které jim tam Bonnie předvedla usoudili, že ona nejspíš nemá problém se střelbou samotnou, ale že za tím vidí jakousi nedůvěru k nim a její blbnutí spojené s neposlušností... Ať to bylo jakkoliv, asi jí tam nějak střelba vykolejila, možná to byla záminka pro začátek jejího vymýšlení - nevím, to ví jen ona a nechce mi to říct :o) No, tak jsem si prostě řekla, že to nebudeme nijak hrotit a uvidíme časem, jak to je...
Jinak více o Bonnynky pokroku při střílení se můžete dočíst v deníčku - byly jsme na táboře a cvičili tam i s poplašňákem a Bonča se celkem činila... :-)

PředmětHodnoceníKoeficientPočet bodů
1. Přinášení 2 kachen z hluboké vody - handling2612
2. Přinášení kachny z hluboké vody-4-
3. Práce v rákosí-3-
4. Dohledávka pohozené kachny-5-
5. Chování po výstřelu-2-
6. Paměť k aportu - marking144
7. Přinášení020
8. Vodění psa428
9. Poslušnost a ovladatelnost-4-
10. Chování na stanovišti-2-
CELKEM40 bodů
VÝSLEDNÁ KLASIFIKACEneuspěl

Hop nahoru

Podzimní zkoušky (KCHLS) - Horní Kněžeklady - 15.10.2005

Jak to začalo...

...no asi šťastnou náhodou - tím, že jsme vůbec udělali OVVRka... :) Na tyhle zkoušky jsem se totiž přihlásila unáhleně, v době, kdy jsem byla nejspíš ještě v šoku z toho, jaký pěkný výkon Bonnie na OVVRkách vyšvihla. Velký podíl na tom měli také kamarádi, kteří mě dokopali k odeslání přihlášky se slovy, že to určitě zvládneme. Hučeli do mě tak dlouho, že jsem hned po příjezdu z tábora zaplatila tyto zkoušky a odeslala přihlášku. Tohoto činu jsem začala litovat v okamžiku, kdy jsem šla s Bonnie poprvé na nácviky a viděla výkony, které se zvěří (ne)předváděla. No, ale říkala jsem si, že na docvičení máme měsíc a půl a v podstatě jsme průběžně cvičily celé prázdniny, tak by se její práce mohla za tu dobu zlepšit. Jaká naivní myšlenka to byla, jsem zjišťovala postupně...

Jak to pokračovalo...

Začátkem září jsme si daly s Bonnie pohov. Já odpočívala po dvouměsíční brigádě a táboře a také jsem se musela učit na zkoušku do školy a Bonnie si užívala zaslouženého klidu po "veverkách". Další týden jsme jely k Máje a spolu s Brucem a Carmen jsme u rybníka zkoušeli přinášení kachny z vody a dohledávku pernaté. První pokus aportu kachny dopadl tak, že ho Bonnie flusla u kraje a bez dalšího zájmu o to, dokulit mi kačku na břeh, čučela z vody na můj zoufalý výraz :) Druhý a třetí pokus se konal za mého mohutného povzbuzování, tleskání a povelů "drží" - s dobrým výsledkem - dovalením kachny z vody a předsednutím... Tímto jsme to ukončili... Co se týče přinášení pernaté, tady to bylo o mnoho horší, jelikož aport nemáme jaksi "dodělaný", což se projevuje bohužel všude... Bonnie bažantíka sice rychle najde, pak ovšem nastane chvíle, kdy začne přemýšlet a to je náš kámen úrazu - Bonnie totiž přemýšlí nad kravinama a nad tím, jak se z toho vyvlíknout a bažanta nedonést... Je si moc dobře vědoma toho, že na ní nemůžu a zneužívá toho... Toto mělo za následek poponášení zvěře ke mě nebo kamsi dopryč ode mě a následné stání u zvěře doprovázené přitroublým výrazem :) Hlavu jsem už věšela, ale pořád nám zbýval měsíc na cvičení...
Další týden jsme si udělali jednu vlečku se zajdou a stopu vůdce. Vlečky, které jsme s Bonnie dělali o prázdninách skončily skoro všechny stejně - došla k zajdovi a čučela... Tentokrát šla po vlečce, došla až k zajdovi, opět chvíli přemýšlela a pak se rozhodla, že tu chlupatici zkusí vzít... Dokonce šla i směrem ke mě, ovšem po pár metrech zajdu pustila a bylo po radosti... Stopa vůdce probíhala chaoticky, řekla bych, že Bonnie natáhne směr, kterým mě viděla jít naposled a tam se vrhne... Myslím, že nos v tomto případě moc nezapojuje... nevím, každopádně vůdce našla, takže jsem tímto skončila...
Týden následující jsme si udělali s kamarády z Neu takové podzimky nanečisto... prostě se vším všudy, teda až na výstřel při slídění, ten jsme jaksi vynechali. Po pár vteřinách, co jsem Bonnie vypustila na pole na slídění, na mě šly mdloby, jelikož slečně víc voněla tráva, která tu byla a nějaká stopa zajdy nebo srnky jí byla naprosto ukradená... Jednoduše se občerstvovala a usoudila, že bude i super začít se válet... To už jsem šla do kolen... :) Nicméně po chvíli jsme jí navedli na stopu zajdy, kterého jsme vyplašili a jakmile čuchla k zemi, zjistila, že to není jen tak a postupně se rozběhala... Celkem jí to šlo, na ukazování kam má jít reagovala dobře, šla i celkem daleko... Tímto mě mdloby začaly opouštět a pokračovali jsme... Další jsme zkoušeli vlečku, která dopadla tak jako ta poslední. Po stopě šla celkem slušně, zajdu po krátkém zamyšlení vzala, ale poponesla jen kus a pak flusla... Stopa vůdce proběhla normálně, Bonnie mě našla :) Kachna z vody - opět standard - flus u břehu. Překvapila akorát u pernaté, kdy jí z chroští, kde slípka byla, donesla nebo spíš vynesla... flusla jí totiž asi pět metrů předemnou...
Během října jsme necvičili prakticky skoro vůbec... Mě začala škola a docela nestíhačka, takže cvičení šlo jaksi stranou. Týden před zkouškama jsme byli cvičit ještě spolu s Radkou, Audrin a Werrou, a to už mě definitivně přešly myšlenky, že bysme ty zkoušky vůbec mohly ustát, protože naše práce mnohdy nestačila ani na limitní jeden bod :(
Zkušební řád jsem měla nastudovaný v tom stylu, že jsem si stále dokola pročítala, co pes musí předvést na jeden bod při vlečce, dohledávce pernaté a kachně z hluboké vody... :) Tzn. že třeba při vlečce jsem si říkala, že až ke zvěři dojde, ohlásim, že mi pes označil zvěř a dojdu pro aport i pro psa...
V duchu i nahlas jsem si vyčítala, že jsem nebyla schopná psa připravit na nějaký slušnější výkon a že jsem se do toho vůbec "namočila". Stejně jako jsem tvrdila před OVVRkama, tvrdím stále - pes má na háku mě :( Bohužel... Máme přes zimu co napravovat...
No, každopádně, zkoušky byly zaplaceny, tak proč to nejet aspoň zkusit, že... Když už nic jiného, Bonnie se alespoň pěkně vyvenčí při slídění, které bývá většinou první, strávíme hezký den v přítomnosti všech přítomných a pojedeme domů :)

Jak to nakonec všechno dopadlo...

Naše první podzimní zkoušky jsme zdárně dokončily! S číslem 12, které jsem Bonnie vylosovala, si ve svých 16-ti měsících "vybojovala" 209 bodů a II. cenu, z čehož jsem měla velkou radost. Výsledek byl opravdu nad mé očekávání a byla jsem velmi mile překvapena, protože práci, kterou jsme do této doby při nácvikách předváděly tomuto výsledku opravdu moc nenasvědčovala... Navíc, kdo viděl někdy Bonnie, jak pracuje, asi věří, že to je výsledek opravdu nečekaný :)

No a co říct k průběhu zkoušek...

S naší skupinou jsme dorazili na místo, kde se mělo posuzovat. Byla pořádná mlha a nebylo moc daleko vidět. Po tom, co nás rozhodčí (Jana Dvořáková a František Pasák) seznámili s tím, že se bude začínat vlečkou mi spadla čelist. Čekala jsem, že se jako při většině zkoušek, co jsem zatím viděla, bude začínat slíděním. Tak jsem si říkala, že se aspoň Bonnie proběhne :) Ale takhle... to bude rychlý konec... Moje naděje v podobě jednoho bodu z vlečky se totálně rozplynuly po tom, co jsem viděla, že zajda je tažen po louce z kopce dolů, takže na konec vlečky nebylo vidět jednak proto, že byl pod kopečkem a jednak proto, že byla mlha a nebylo vidět po chvíli vůbec nic... Tak jsem si tak říkala, že asi těžko zjistím, že mi pes označil zajdu tudíž je první disciplína náš konec :( Po vlečce šla Bonnie ze začátku dobře, asi v půlce nějak zazmatkovala, šla se kouknout doprava, doleva, ale nakonec se vrátila opět na stopu a nejspíš i došla k zajdovi. Docela dlouho se neobjevovala a já jsem jí v duchu viděla, jak stojí nad zajdou a mohutně přemýšlí, co s ním... No už jsem nevěřila, že něco donese, ani jsem nevěděla, jestli tam někde bloudí a nebo fakt "jen" přemýšlí, co s tím chlupatým na zemi, ale pak se cosi zjevilo v mlze - Bonnie se zajíčkem v mordičce a šupajdila ke mě... Ovšem to nemohlo být samozřejmě jen tak, v dálce zahlídla zprava přicházející koronu, zastavila se, koukala na ně, zajdu v hubě... pak kousek popošla a zajdu vyplivla... Tak to už mě omejvaly, protože mi bylo jasné, že toto je opravdu konec její práce... A taky že byl... dokončila jsem to já, sice bez předsednutí, ale alespoň ve stoje jsem rozhodčímu předala zajdu pro kterého jsem těch pár metrů došla :) To, v co jsem absolutně nedoufala se stalo - rozhodčí náš výkon ocenili známkou 1, čímž jsme byly prozatím ve hře... :)
Další disciplína byla dohledávka a přinesení pernaté... Po tom, co mi rozhodčí řekli, že už byla u slípky blízko a že jí nejspíš obešla, šly na mě mdloby, protože jsem si tak představila její dosavadní občasné zapírání, ale pravda - když to najde a nechce to přinést, chová se trochu jinak, než teď. Zatím vypadala, že fakt hledá, doposavad v trávě nepřemýšlela, jen jaksi běhala jinde než byla slípka. Nakonec jí našla, chopila se jí do tlamičky a nesla... Celou dobu jsem čekala, kdy to flusne... a neflusla!!! Šikulka, odevzdala s předsednutím a na povel pustila... Po dobu prohledávání jsem jí pro jistotu pořád pobízela povelem "hledej", aby jí nenapadlo se zastavit a přemýšlet :) Ovšem kvůli tomu jsme pak dostaly známku 3 - za příliš mnoho pokynů... No neva, pokračovaly jsme...
Následně jsme dělali stopu vůdce, kdy Bonnie prokázala, že opravdu asi nos nepoužívá nebo já jsem jí jaksi ukradená... Já byla za křovím a ona k němu doběhla, ale do toho křoví už jaksi nevlezla. Otočila se prostě nazpět a štrádovala si to zpět k rozhodčímu... Pak asi zjistila, že jí nejspíš nepomůže, tak se vrátila a zalezla i do toho křoví, kde mě objevila :) Takže stopa vůdce za 3. Následovalo slídění a střelba. Po vypuštění na slídění Bonnie alias prasopes zamířila do nejbližší bahenní kaluže, kde se zúčastnila bahenní koupele, načež se pak sebrala a moc hezky slídila - jak ve vysoké trávě a hustém porostu, tak i na poli. Bohužel jsme neměli štěstí na zvěř, takže stopa živé zvěře se zkoušela a posuzovala později jinde. Střelba proběhla v pohodě. Takže slídění 4 a střelba taktéž 4 :)
Pak jsme se odebrali směrem k vodě, cestou jsme udělali tu stopu živé zvěře, kdy Bonnie vypíchla srnku a běžela za ní, z čehož jsem teda neměla velkou radost, protože pro příští rok by tento výkon byl za 0, ale pro tento rok to bylo za 4 :) Při přesunu sem také rozhodčí posoudili chůzi u nohy, z čehož jsme měly za 4.
No a následovala poslední disciplína - obávaná kačenka z hluboké vody... Bonnie prvořadý zájem byla voda a čachtání a bumbání, protože po běhu za srnkou jí jaksi vyschlo v hrdle... :) Po tom, co rozhodčí hodila kachnu do vody jsem čekala, že se na nějakou kachnu vyprdne a i přes to, že jsem jí nechala napít, se mi vykašle na kachnu a bude se občerstvovat v rybníku... Naštěstí zvítězila kačka, ovšem stalo se to, co jsem čekala - flus... Takže opět za 1.
Zbývající hodnocení dopadlo, jak dopadlo - Bonnie měla asi ucpaný nos :) - takže za 3, poslušnost k mému údivu za 4, chuť do práce měla také 4kovou.
No a byl konec, zkoušky jsme ustály!!!

Závěrem...

...co dodat? Byl to boj, který jsme souhrou několika náhod vyhrály... protentokrát :) Poučení pro příště - psa více připravit :) Na příští rok a další zkoušky máme kupu práce! Tak snad to zvládneme i s novými zkušebními řády... I přes ranní mlhu se počasí hezky vybralo a udělalo se krásně. Panovala přátelská atmosféra, jak v naší skupině, tak při posezení se všemi zúčastněnými na začátku i na konci zkoušek :) Rozhodčí posuzovali, dle mého názoru, korektně, čemuž nasvědčuje, že v průběhu zkoušek nepadl jediný protest. Všem organizátorům patří velký dík za zorganizování a zvládnutí zkoušek s tak vysokým počtem psů a za zařízení tak hezkého počasí :) Co se týče cen, ty byly také velmi hezké a bylo jich spousta :) Takže všichni (i ti, co neobstáli) nějakou tu cenu dostali, nikdo neodcházel s prázdnou...
V neposlední řadě díky těm, kteří mi pomáhali při nácvikách, za jejich cenné rady a poučení a díky těm, co nám drželi palečky a mysleli na nás :)

PředmětHodnoceníKoeficientPočet bodů
1. Nos31030
2. Vrozená chuť k práci4832
3. Poslušnost4416
4. Chování po výstřelu4312
5. Vodění na řemeni4416
6. Slídění4728
7. Stopa živé zvěře4728
8. Stopa vůdce3412
9. Dohledávka a přinášení pernaté zvěře3721
10. Dohledávka a přinášení srstnaté zvěře166
11. Přinášení kachny z hluboké vody188
CELKEM209 bodů
VÝSLEDNÁ KLASIFIKACEII. cena

Hop nahoru

Ověření vlohových vlastností retrieverů (KCHLS) - Albeř - 02.09.2005

Jak to začalo...

Po naší víkendové čumendě na "všestrankách" jsme se s Bonnie v pondělí ráno připojily k ostatním cvičícím na táboře, kteří pilně trénovali na OVVR.
Kromě hezky stráveného týdnu s psími i lidskými kamarády bylo mým cílem úspěšné absolvování pátečních "veverek". Zhruba ještě před dvěma měsíci jsem si říkala, že v I.ceně bychom obstát mohly. Bonnie byla šikulka - bažanta z dohledávky hezky s předsednutím odevzdávala, kačku z vody také pěkně držela a donesla vždy až na břeh, u nohy na vodítku i bez něj chodila suprově, střelby se nebála... Ovšem pak milé zlaté jaksi hráblo a Bonnynky puberta začala vítězit, jak nad jejími dosavadními dovednostmi, tak i nade mnou :) Na tábor jsem jela se smíšenými pocity a s tím, že "buď jo a nebo ne". Bonnie nezklamala ani na táboře a stále mě svými (ne)výkony přesvědčovala o tom, že to s ní nebudu mít jednoduché ani tady a spíš bude to "ne". Při dopoledním výcviku kravila, jak jen se dalo a všechno, co se dalo :) Za ty čtyři dny, co jsme na táboře cvičily, se s okolím asi dokonale zžila, což o to, ale její výkony se moc neměly... Při chůzi u nohy šla většinou trochu napřed, moje syčení, bublání ani šoupání nohama o zem ji nijak nevzrušovalo a šla si ve svém tempu. Při aportu v terénu dělala přesně to, co jsem znala z domova - bleskové doběhnutí k aportu ovšem s následným stáním nad ním a přitroublým čučením na mě... nic nového... Na co jsem spoléhala, že by mohlo být bez problémů, byla voda, protože tu měla Bonnie vždy celkem slušnou, tedy až na příliš mělké břehy, tam aporty často pouštěla. To jsem ovšem ještě netušila, jaký je zdejší výlez z rybníka. Po tom, co jsem shlédla hezkou pozvolnou cestičku mezi rákosím do vody mi spadla čelist a jen jsem si říkala "sakra, co tu vlastně děláme?" Toto už pomalu přecházelo z nácviku na OVVR na nácvik mých nervů, jelikož jsem přesně věděla, co v té vodě udělá... Opět nezklamala - po hezkém vběhu do vody, plavání k aportu a plavání s ním zpět ke břehu přišlo famózní dovršení - dva metry před břehem ho flusla buď do vody a nebo do onoho přilehlého rákosu... a samozřejmě opět čučela na mě s výrazem jako "cože mám dělat dál?". To už jsem měla v očích jiskřičky... Po tom, jak jsem Bodlinu znala jsem si říkala, že toto už opravdu není možné... no bylo... To že při dohledávce bažanta sice hezky a rychle našla, ale opět nad ním stála a koukala směrem na mě, jako "co že to s ním má vlastně udělat?", už mě vůbec nepřekvapovalo. No, tak asi takhle vypadalo naše první cvičení...

Jak to pokračovalo...

Druhý den se toto všechno, až na malé výjimky, opakovalo. Rozdíl byl asi jen v tom, že po nalezení bažanta se naše výcvikářka Dana rozešla směrem k Bodlince, s tím cílem, že ho třeba Bonnie vezme a donese, ovšem ta bážu sice čapla, ale buď ho po dvou metrech pustila a opět čučela a nebo ho čapla a valila si to s ním kamsi pryč. ...z bahna do louže... no nic, aspoň to vzala do držtičky... Aport v terénu občas dokulila, občas předvedla to samé jako první den. Chůze u nohy bez rozdílu, aport z vody stále stejný.
Ten den večer jsme šly do lesa spolu s výcvikářkou Evou, aby se podívala na náš aport a zhodnotila situaci. Když to tak viděla, nezbývalo jí nic jiného než konstatovat, že mě má ta čuba na háku a dobře zvládnutou a že až poleví puberta, nejspíš to bude lepší. Dostala jsem tip na to, že když pes doběhne k aportu mám se otočit a jít prostě pryč. To teda celkem zafungovalo, ale při představě, že toto divadlo předvedu na OVVRkách před rozhodčí, šly na mě mdloby. Tak jsem si tak říkala, že celé "veverky" zabalíme a uděláme je příští rok, až milé zlaté dohrabe...
Třetí den, pravda, byl trochu lepší. Při aportu jsem se prostě otočila a šla na druhou stranu, milá Bonnie si to i s aportem valila ke mě, předsedla, držela a pak pustila, celkem dobré, až na to divadlo... Aport z vody byla také občas schopná dokulit, jak dummyho tak kačku - ovšem opět s velkým divadlem, kdy jsem zdrhala pryč a schovávala se do rákosu... Zajímavé bylo, že konec měla vždy perfektní - sedla, držela a na povel pustila... To nám bylo ovšem na nic, protože do této fáze jsme se ne a ne dopracovat bez onoho divadla. Dohledávka bažanta byla celkem slušná až na to, že čubinka to vzala plně do svých tlapek a kašlala na nějaký kontakt s vůdcem... Když ho našla, přivolala jsem jí zpět, protože opět měla ten svůj přitroublý výraz jako, že na mě kašle :) slečna popošla dva metry, vzpomněla si, že se jí chce vlastně na záchod a zasedla. Poté jsem jí znova zavolala, ona nabrala zpátečku, protože si řekla, že mi toho ptáka teda přinese no... Takže poslušnost a kontakt s pánem nic moc, no ale donesla bážu - pašulka :) No a chůze u nohy už ušla. Spoléhat na to, že mi na mé divadýlko milá Bodlinka skočí na "veverkách" bylo trochu naivní a nedalo se na to moc spoléhat, ale co - třeba skočí... Ve středu odpoledne jsme museli odevzdat přihlášky na OVVRka - tak jsem jí odevzdala, pravda, s velkým rozmýšlením, ale co, tak si to maximálně zopakujeme příští rok. Čímž jsem byla přesvědčená, protože některé Bonnynky proměnlivé výkony nedosahovaly ani na cenu třetí.
Ještě ten den navečer jsme se sebraly se Radkou a její Bublinou a spolu s řidičem Jakubem a vypůjčeným autem od Martina se dopravili k rybníku a šli zkusit ten nešťastný aport z vody. Po vhození dummyho do vody mě po chvíli málem trefilo... Stála jsem na břehu nehnutě jako sloup (na divadlo jsem se už tentokrát fakt nezmohla) a čekala, co má drahá zlatá opět vymyslí... Během chvilky se přede mnou objevila sedící s aportem v mordě. Pašulka - samozřejmě :), ale proč to takhle nešlo při dopoledních nácvikách... Tady měla taky další tři psí diváky a další dva lidi... a najednou to šlo bez cavyků okolo. Tak letěl do vody další aport. Výsledek stejný. Načež jsem si říkala, že to je asi jen její chvilkový výpadek a milá Bonnie se dopustila omylu, protože přece jenom je tam menší ruch okolo... No, byla jsem v šoku. S tímhle jsme ukončily den...
Ve čtvrtek OVVRkáři necvičí - psi mají volno. Po večeři jsme se stejně sbalili v tom samém složení jako ve středu a jeli na vodu zkusit dva tři aporty a taky jednu dohledávku - ne bažanta (toho jsme neměli), jen jednoho běhu. Nevim, jestli se Bonnie opět spletla, když přede mě s dummíkem předsedla, ale budiž. Já byla ráda, protože jsem viděla, že moc dobře ví, co má dělat, jen občas kraví... :) Dohledávka slušná - našla - donesla - předsedla - super :) Druhý večer Bodlinky "omylů" mě přiváděl k otázce, jestli to v té své škebličce má všechno pohromadě. Ona i aporty na suchu ty dva dny nosila spolehlivě...večer... :)

Jak to všechno nakonec dopadlo...

OVVR jsme úspěšně dokončily za samé 4, tzn. s plným počtem bodů - 232, (navíc s aportem bažanta), to neznamená nic jiného než že jsme skončily v I. ceně. Po konečném určení pořadí podle stáří a následně podle pohlaví jsme se nakonec dopracovaly i ke krásnému 3. místu celých OVVRek!!!

No a co říct k průběhu zkoušek...

Do poslední chvíle jsem si říkala, že to nemůže být jen tak. Pořád jsem věřila tomu, že ten zlatý mozeček někde něco vymyslí... třeba při konečném aportu z vody :) No, naštěstí bylo asi moc velké vedro, takže se nenamáhala vymýšlet žádné bejkárny - aport z vody přinesla :) Nad mé očekávání dovalila i bažanta z dohledávky - pašulka. Chůzi u nohy zvládla také dobře, úmorné vedro jí asi vzalo sílu na nějaké předbíhání... Střelbu zvládla také moc dobře, no aby taky ne :), měla menší trénink na víkendových všestrankách, kde střelbu několikrát zažila a také jsme při cvičení doma párkrát vystřelili... Jinak můj názor - moc hezká práce...

Závěrem...

Bylo to o nervy :) Že jsme dosáhly takového výsledku není jistě jen naše zásluha, ale také několika lidí okolo nás... Především těch, kteří se podíleli na výcviku Bonnie a i mě samotné :) Na začátku to byl určitě cvičák v Praze pod vedením Evy a Jindry, v posledních dvou měsících jsme se připravovali spolu s kamarády z Neu, kteří cvičily na vodní práce, podzimky a všestranky. U nich jsme si z každých zkoušek vzali část a nakonec z toho byla docela slušná přípava na OVVRka. Nebýt také tábora, na který jsme jeli, nebyly by možná tak úspěšné "veverky". Takže díky všem, kteří s námi trénovali tam a měli snahu poradit, jak na výcvik puberťáka. Dík patří taky tomu, kdo nám půjčoval auto a řidiči za odvoz - nebýt posledních dvou cest k rybníku - možná bychom na tu vodu opravdu při zkouškách dojely... No a v neposlední řadě díky všem, co nás psychicky podporovali - jak na táboře jako takovém, tak i na samotných "veverkách". A taky těm, kteří nakonec ocenili a uznali naší práci, kterou jsme v pátek předvedli :) No a díky fotografům, bez kterých bychom neměli fotečky :)

PředmětHodnoceníKoeficientPočet bodůPoznámka
1. Nos41040
2. Chování po výstřelu4312
3. Vrozená chuť k práci4832
4. Ochota k práci ve vodě4832
5. Aport z vody41040
6. Aport v terénu4832zvěř
7. Kontakt s vůdcem4416
8. Vodění na vodítku4312
9. Vodění volně4416
CELKEM232 - plný počet bodů
VÝSLEDNÁ KLASIFIKACEI. cena - celkové 3. místo
Povahastandardní
Popis práce psavlohová fena
Zhodnocení práce a chování vůdcesportovní

Hop nahoru