24.12.2004

Před nedávnem jsme tu měli první sníh a teď o měsíc později slavíme s naším čtyřnohým zlatým štěnítkem první Vánoce! Jak už jsem několikrát řekla, Bonnie je opravdu zlaté štěňátko, nezlobí, dělá nám jenom radost, je opravdu moc hodná, což dokazuje množství dárků, které pod stromečkem našla. A co vlastně dostala? Nový "dospělácký" obojek, chobotnici - přetahovací hračku a fotoalbum na své fotečky, které jsme dali vyvovat. Ale největší radost asi měla z psích pochoutek, kterých dostala také mnoho. Rozbalování dárků a chaos kolem stromečku ji po chvíli natolik zmohl, že se odebrala na kutě a zbytek večera prospala :)

22.11.2004

Hurá, konečně napadl sníh! Pro Bonnie je to její první a tak není divu, že z něj byla ze začátku trochu vyjukaná. Nejdřív tak zaraženě stála a koukala, co se to kolem děje a ta změna barvy povrchu - asi si říkala, kam se ta zelená tráva poděla. No, moc se jí nelíbilo chodit po studeném koberečku a neustále zavírat očička před vločkama. Po chvíli ale pochopila, že to tlapičkám zas až tak moc nevadí a přestala si také otírat kukadla (asi zjistila, že se jí po třech chodí špatně :) Zanedlouho přišla také na to, že se ze sněhu dají dělat hezké "aporty" a začala se honit za sněhovými koulemi. Ty ale většinou skončily pod Bonnynky tlapkama a ta je pak pořád hledala a hledala. Nechápala, kam se vždycky podějou... A když už nějakou tu kouli "ulovila" hned jí pustila, protože jí studila. Odpoledne už sníh nebyl, tak snad brzy napadne.

30.10.2004

A máme tu další výstavu - tentokrát v Českých Budějovicích. Byla to sice opět klubová výstava, ale od Klubu chovatelů loveckých slídičů, takže plemen tu bylo spousta a bylo na co koukat. Na výstavišti jsme se sešli s našimi "ostřílenými výstavními" kamarády Brunem a Clarisskou a také tu byl Cassidy Chip, pro něhož to byla jeho premiérová výstava. Tentokrát se všechno dění odehrávalo v halách při umělém osvětlení, což nebylo dvakrát estetické, ale šlo to. Pesani leželi na dekách a vyčkávali, než přijde jejich chvíle. Jako první šli na řadu překvapivě fenky, takže jsme byly rychle hotoví. Bonnie skončila "nadějná" a Clarisska se umístila moc hezky - "velmi nadějná" 3. Po nás šli pejskové, kde se vystavoval Bruno, který skončil opět jako Clarisska na 3. místě s klasifikací "velmi nadějný" a Cassidy Chip se umístil na krásném 1. místě také jako "velmi nadějný". Po vystavování jsme se šli na chvíli projít po areálu a jeli domů. Bonnie to opět nějak zmohlo, takže prospala celé odpoledne a kus večera. Teď přes zimu výstavy nebudou, tak se už moc těšíme na jaro, kdy opět objedeme pár výstav.

26.10.2004

Dnes jsme byly s Bonnie u naší chovatelky a kamarádky Dany v Říčanech, kde jsme se sešli s bráškou Brunem a s "céčkovými" štěňátky Clarisskou a Cassidy Chipem. Proč? Proběhlo zde naše premiérové předvýstavní upravení srsti již zmiňovaných psíků. Příprava byla na jejich již druhou výstavu, ale šlo o první stříhání, takže všichni z toho byli nejdříve vykulení, ale po chvíli si zvykli. Z neupravených chlupatých koulí se po nějakém čase vyloupla krásná štěňátka :) I když stříhání nesli všichni velice statečně, byli rádi, že to mají za sebou a můžou se spolu pořádně vyblbnout.

11.09.2004

Ranní vstávání nás obě dvě pořádně zmohlo, už ve 3:45 jsme byly obě vzhůru a na prvním venčení. Proč, tak brzy? Čekala nás naše první výstava! Jeli jsme až do Brna na klubovou výstavu, kterou pořádal Retriever klub CZ, kde jsme se vystavovali ve třídě "baby". Spolu s námi tam byli naši dobří kamarádi Bruno a Clarisska. Cesta byla dlouhá, ale Bonnie to nesla statečně, většinu cesty prospala. Až v Brně na parkovišti, kde jsme zastavili na vyvenčení se trochu poblinkala. V areálu byla spousta pejsků, až z toho chumlu retrívů šly Bonnynce očička kolem. Počasí nám také přálo, občas vysvitlo sluníčko a bylo docela příjemně. V kruhu se Bonnie předvedla dobře, v postoji také hezky stála. Nakonec jsme od rozhodčí - paní Čečrdlové - dostali hezký posudek, žlutou stužku a ohodnocení "velmi nadějní". Naši kamarádi se také předvedli moc hezky - Bruno skončil "velmi nadějný" s pořadím 4 a Clarisska se umístila také "velmi nadějná" se shodným pořadím 4. Všem moc gratuluji ke krásným výsledkům a posudkům.

05.09.2004

Dneska jsme byli s Bonnie poprvé na cvičáku. Jsou jí sice teprve tři měsíce, ale čím dřív začneme, tím líp. Máme to sice trochu z ruky - jezdíme až do Újezdu nad Lesy, ale stojí to určitě za to. Je tu cvičák speciálně pro retrívry a vedou ho dvě zkušené a hodné cvičitelky Eva Píchová a Jindra Hermannová. Cvičí se v příjemném prostředí. Jsme rozděleni do malých skupinek podle věku pejsků, takže se cvičitelky mohou věnovat opravdu každému z nás. Kromě nás tu byl "náš" bratříček Bruno a některá "céčková" štěňátka od naší chovatelky. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí o pejscích, naučili se základní povely a cviky, které se štěňátky budeme trénovat a za týden se budeme moci předvést, jak nám to jde. Všem se to určitě moc líbilo, hlavně počáteční a závěrečné blbnutí s ostatními kamarády. Doma Bonnie spala 5 hodin v kuse, asi jí to hodně znavilo. Už se obě těšíme na další hodiny cvičení.

29.07.2004

Tak je to tady! Malou chlupaťoučkou kuličku z Říčan jménem Bonnie, kterou jsem jezdila víc jak měsíc pravidelně okukovat, jsem si dneska přivezla domů! V autě ze začátku kňučela a sápala se na okno, neklidně pochodovala po zadní sedačce, lezla přese mě, občas si lehla, ale po chvilce se opět zvedla a cestovala po sedačce. Na dálnici ale ulehla a až do Prahy spinkala. Když jsme ovšem z dálnice sjeli, probrala se a začala "zpívat" znova. Když jsme dorazili domů, vyčůrala se a šli jsme jí ukázat její nové obydlí. Tam na ní už čekalo spousta hraček, mističky na papání a bumbání, pelíšek, vodítko a obojek a další věci. Zvědavě okukovala své nové hnízdečko, ale po chvilce ulehla a spinkala. Není divu. Za těch pár hodin toho prožila...
A tady to všechno začalo... každodenní kolotoč starostí a povinností, ale především velkých radostí. Minimálně každé dvě hodinky jsme se chodili ven vyvenčit, aby si co nejdřív vštípila, že loužičky a bobani se dělají venku na travičce. Papání bylo asi tak po čtyřech hodinkách a po papání vždycky následovalo spinkání. A pak vyvenčit, pohrát si a spinkat. Po probuzení hned ven, aby se nám nepřihodila nějaká "nehoda", pak domů a buď hraní nebo papání. No a samozřejmě spinkání. No a pak zase hned ven udělat loužičku a kopeček a domů papat nebo si hrát a spinkat... A tak pořád dokola. Musím říct, že Bonnynka je moc hodné štěnísko - doma udělala jenom pár loužiček, snaží se to vydržet a čůrat jenom venku na travičce. A ničení věcí? To u nás vůbec neznáme, nic nekouše ani necumlá, kromě svých hraček. Je to opravdu "zlatá" čubinka. Po pár dnech venčení jsme tu na sídlišti našli spoustu kamarádů-pejsků, narazili jsme na také "novopečené" štěňátko - fenku bílého ovčáka, která je o pár dní mladší než Bonnie. Tak se má při venčení na co těšit, protože zápasy s takovým ovčáčkem, to je teprve zábava. Je pro ní akorát, dospělí pesani jsou jiná váhová kategorie a nejde s nima tak blbnout. Postupně si také Bonnynka zvyká na občasnou samotu a jde jí to moc dobře. Je to hodná holka. Během srpna jsme také absolvovali návštěvy veterináře, kde se předvedla velice statečně. Do ordinace šla v klidu a jakmile spatřila pana veteriáře začala vrtět ocáskem. Ale určitě se vždycky víc těšila ven. Jízdu autem také snáší dobře, což je super, protože budeme jezdit na cvičák až do Újezdu nad Lesy, tak to pro ní aspoň nebude takový utrpení, když bude zvyklá cestovat.

Hop nahoru