30.12.2005

Ježíšek i letos usoudil, že byla Bonnie celý rok celkem hodná holka a nadělil jí spoustu dobrůtek :) a k tomu ještě její oblíbenou hračku - přetahovadlo - tentokrát v podobě létajícího talíře. K večeři měla stejně jako my - trochu bramborového salátu a řízek a do toho navíc ještě spoustu masa a sýra... Nenechala se vůbec přemlouvat a na misku se s chutí vrhla :) Během večera pak "spásla" ještě několik mlsek od Ježíška, ochutnala i rybu (ta se jí ale moc nezamlouvala) a kolem 23h. "padla za vlast" s plným bříškem v chodbě mezi gumákama, kde spinkala až do rána... :)
Druhý svátek vánoční jsme se jeli podívat za babičkou a dědou a za dalším příbuzenstvem, které se u nich sešlo :) Bonnie byla nejdřív celá nesvá z takového počtu lidí, kteří se kolem ní motali, ale časem si zvykla. Dokonce sem teta přivezla ukázat i jejich číču, která je ale zvyklá na "ostřejšího" pejska a tak se jí Bonnie jako "šelma psovitá" moc nezamlouvala, což jí dala najevo i "fackou" přes tlamičku. To Bonnie neodradilo, začala vrtět ocáskem a snažila se číču ukecat, a vnucovala se jí dál, ovšem číča neměla moc náladu, radši dělala, že Bonnie nevidí... Tak si tedy lehla alespoň pod ní na zem a ležela... :) Doma Bonnie odpadla a odpočívala až do pozdních večerních hodin...
V úterý navečer jsme se s Bonnie sbalily a odjely do Prahy za Strýcovými. Tady si Bonnie užívala společnosti dvou labíků, jedné číči a člověčího mimi. Nejvíc jí ze začátku zaujala Bublinka, se kterou pořádala psí bitvy. Ovšem, jakmile Bonnie spatřila černou číču Klárku, šla Bublinka jaksi stranou. Bonnie neustále pronásledovala kočku, občas spáchaly s Bublinou boj a pak se zase zaměřila na Klárku :) Člověčí mimi Adam a labík Kačenka jí moc nezaujali :)
Ve středu večer naše cestování pokračovalo - tentokrát jsme se zabydlely u Craze, Rustyho a Audrin. Bonnie byla nadšená hlavně ze spousty přetahovacích hraček, které tu Rusty s Audrin mají :) hehe, to ani doma nemá.
No a ve čtvrtek odpoledne naše cestování skončilo opět doma. Bonnie si výlet hezky užila v přítomnosti psíků, kočičky a spousty hraček. Určitě by si to ráda zopakovala :)

19.11.2005

Na bílém koni ani tentokrát nepřijel Martin, nýbrž Alžběta - dneska nám tu napadl první sníh, který Bonnynku trochu překvapil... Místo zelené travičky bylo najednou bílo, všechno bylo takové jinačí... Vždycky ze dveří vylítne ven jak střela a dnes vystrčila čumáček zastavila se a koukala... Pak se rozešla a pořád čuchala a čuchala, ale nakonec si na jiný povrch země zvykla a vesele lítala s ostatními pejsky :) Určitě je jí lépe než v parných letních dnech... Stejně jako loni se i letos s radostí honila za sněhovými koulemi a opět chudinka nechápala, kam mizí, když na ně šlápne :) Co jí ale zarazilo asi nejvíc, byly sněhuláci, které tu stavěly děti. Když jsme se vracely domů, okolo jednoho jsme šly a když ho viděla (byl menší než ona), zastavila se, nastražila ouška, zvedla ocas a nechtěla jít dál... Nakonec usoudila, že bude dobré ho velkým obloukem obejít :) No tak to byla naše první vycházka ve sněhu pro letošní zimu...

12.11.2005

Dneska jsme byly s Bonnie na Národní výstavě v Praze - Letňanech. Jely jsme sem hlavně kvůli tomu, že tu měla být spousta našich dobrých kamarádů a známých, které jsme chtěli vidět a pozdravit se s nimi :) A taky že byla... Hezky jsme si popovídali, psíci asi taky, strávili jsme moc pěkný den :) Jen tak mimochodem jsme si odskočily do výstavního kruhu, kde jsme s Bonnie skončily opět s ne moc hezkým posudkem a vysloužily jsme si známku "dobrá". S výstavami, cobi účastníci výstavního kruhu, tímto opětovným neúspěchem končíme a zaměříme se spíš na zkoušky lovecké upotřebitelnosti, na kterých se nám snad bude dařit více... Na nějakou tu výstavu určitě někdy zavítáme - ovšem jen jako "výstavní korona" a podpora našich úspěšnějších kamarádů. No a možná v budoucnu, když se nám bude chtít oživit si staré výstavní časy půjdeme si pro nějakou tu "dobrou" známku do kruhu :)

26.08. - 03.09.2005

Výcvikový tábor Albeř (28.08 - 03.09.)
V neděli jsme dorazili akorát na večeři, po které jsme u ohně vyslechli velmi poutavou přednášku od pana veterináře týkající se zdraví našich psích miláčku (dysplazie, oční choroby, epilepsie... a další). Od pondělí jsme s Bonnie začali cvičit spolu s dalšími. Připravovali jsme se na OVVR (Ověření vrozených vlastnostní retrieverů). Jak to šlo a nešlo je v sekci "Zkoušky".
Počasí nám přálo, celý týden svítilo krásně sluníčko, bylo teplo... Ubytování bylo sympatické, papání mooc dobré. Celé širé okolí tábora bylo poseto houbami, na které každý den táborníci vyráželi a později je sušili všude, kde se jen dalo. Jeden den, někdy v půlce týdne, jsme měli zpestřený o večerní hry s našimi psíky. Ve čtvrtek se konal Platošův pohár, takže bylo na dopoledne vystaráno - byly to takové zkoušky nanečisto pro ty, kteří se nepřipravovali na "veverky", ale na vyšší typ zkoušek. I pro ostatní to bylo jistě přínosné, viděli, jak vypadají některé z disciplín, které na zkouškách jsou. Na konci týdne byla noční bojovka, která se taky hezky vyvedla. Poslední den v pátek se konaly OVVRka, kterých se zúčastnilo celkem 19 pejsků. Rozhodčí přijela jedna, takže to ze začátku vypadalo docela hrůzně, ale všechno skvěle odsýpalo a zvládlo se celkem rychle.
Na táboře jsem taky pokračovala v přesvědčování Bonnie, že jídlo je ňam ňam. K tomu mi vytrvale pomáhali kamarádi, kteří se také snažili pomocí svých pejsků přesvědčit tu mojí "anorektičku" k jedení... I když se moc nezadařilo, odnesla jsem si alespoň cenné rady, co na ty jejich bývalé nežravce platilo :) díky!
No, co ještě dodat - těšíme se na další tábor!!!
Ve čtvrtek jsme se také dozvěděli velmi smutnou zprávu. Přišly oficiální výsledky od posuzovatele MVDr. Snášila z Brna. Bonnynky kyčle, jak se již podle snímků dalo předpokládat, nejsou dobré. Číselně: DKK 2/4, DLK 0/0. Tyto výsledky nám nedovolují zařadit Bonnie mezi chovné fenky, což nás moc mrzí :(

Všestranné zkoušky - Třeboň (26. - 28.08.)
V pátek odpoledne nás doma naložila Mája s Brucem a přes úmorné vedro jsme se skrz zácpy na silnicích propracovali až do Třeboně, kde se navečer zahajovaly Všestranné zkoušky pod patronací KCHLS. Opět jsme jely podpořit naše kamarády a navíc jsme využily jejich cesty do jižních Čech, kde jsme se poté s Bonnie zúčastnily psího tábora v Albeři, což bylo kousek od Třeboně. Poprvé se zkoušek jako korona účastnila i Bonnie, tak doufám, že si z nich něco odvezla :) No, každopádně se hezky vyvenčila :) a také si párkrát vyzkoušela klid před střelbou, když se střílelo ostatním psíkům. Což pro ní bylo určitě přínosné.
Kdo Bonnie zná nebo jí někdy viděl, co u misky se žrádlem předvádí, ví, že jídlo asi není její hlavní prioritou... myslela jsem, že se třeba o své žrádlo bude bát a rozežere se v přítomnosti jiného psa, kterého uvidí papkat a pohybovat se u její misky, ale nee. Nějak je jí to jedno, ať se ostatní občerství z její mističky... Nad jejími záchovnými dávkami do druhého dne se podivovala i Mája, která už si taky nevěděla rady, jak milou Bonnie doutit jíst. Ani Brusíno jí nepřesvědčil :(
Po celý víkend nám přálo hezké počasí, nálada na zkouškách byla také dobrá. V neděli jí navíc vystupňoval nádherný výsledek našich kamarádů, kteří si z těchto zkoušek odváželi titul CACT - gratulujeme!!!
Z Třeboně jsme se do Albeře svezli s Martinem a Connym, kteří se také účastnili tábora.

06.08.2005

Jely jsme brzy ráno a naše kroky (kola od auta :) vedly do nedalekých Neuměřic za kamarádkou Májou a její psí smečkou - Carmen a Brucem, do které od pátku patří také zlaté retrívří mimi - "Pedro". Bonnie jsem zanechala celé dopoledne a část odpoledne ve společnosti Carmen, protože já jsem se jela podívat do Hobšovic, na Speciální zkoušky z vodní práce (SZVP), abych si udělala představu, jak takové zkoušky probíhají a jak by výkony psů měly asi tak vypadat. Zároveň jsem přímo na místě držela palečky Máje a Brucovi, kteří se těchto zkoušek účastnili. Bonnie se sice taky mohla jet kouknout (alespoň by na vlastní oči viděla, jak to má dělat a nemusela bych jí to složitě vysvětlovat :), ale jak jí znám, byla by na břehu celá nepříčetná z toho, že ostatní mohou do vody a nosit kačenku a ona ne... No a já bych jí tam nevydržela tak dlouho krotit. Tak byla radši doma a já tam v klidu pozorovala psíky a fotograficky to dokumentovala :) Podívaná to byla hezká, i když - myslela jsem, že výkony psů pánů myslivců budou krapet lepší... Nakonec zkoušky vyhrál jediný nemyslivec se zlatým retrívrem - Mája s Brucem :) No, aspoň je vidět, že člověk nemusí být myslivec, aby zvládl takové a jiné zkoušky lovecké upotřebitelnosti. A že nemusí mít "atletického" ohaře, ale že se i s "těžkopádnějším" retrívrem dají v klidu zvládnout.
Zpátky jsme se vrátily někdy kolem 15h., Bonnie ze začátku dělala jako, že mě neslyší, když jsem na ní mluvila :) ale pakse rozkoukala. Měla taky možnost juknout na štěndo - snad první štěně, které od své "dospělosti" viděla. Taky nejdřív nevěděla, co si o něm myslet a co s ním... ale pak došla k názoru, že si ho nebude všímat. Radši svedli s Brucem boj v hlíně, což se jí jevilo jako zábavnější činnost, a bylo to. Když jsme pak přijeli domů do Kralup padla za vlast a chrupkala až do večera.

05.08.2005

Na dnešek jsme měly domluvenou návštěvu Hanky a jejího pejska z "céčkového" vrhu - Cida z Říčanských luk. Bylo hezky, svítilo sluníčko a tak jsme šly s pejskama na procházku podél řeky. Zakotvily jsme u takové mini plážičky, kde Bonnie se Cidem střídavě bojovali ve vodě a na suchu, chvilku si taky zaplavali... Pak jsme se vydali dál podél řeky, psíci se pořádně vyběhali a vyblbnuli a my si s Hankou pěkně popovídali. Při zpáteční cestě nejen že se psi opět vyráchali ve vodě, ale Bonnie to vzala i přes pár pěkně zabahněných kaluží, kde si spokojeně vyvalila šunky a dopřávala si bahenní koupel :) U poslední louže si dal říct i Cid. Nejdřív okoštovali bahínko v leže a poté mezi sebou spáchali bahenní boj (vše je fotograficky zdokumentováno :) No, radost pohledět :) Když už měli boje dost pokračovali jsme směr auto, kde jsem vzala kačku a slípku a chvilku jsme cvičily přinášení kachny z hluboké vody a aport slípky. Oběma to šlo moc hezky a snad si to všechno hezky užili...

18.06.2005

V půl jedenácté dopoledne se u nás na sídlišti objevily dvě holky - jedna retrívří a druhá člověčí :) Čubinky se nikdy neviděly, ale seznámily se velice rychle. Bonnie se na Sheilu rozeběhla, ta si lehla a čekala, co bude... Očuchaly se a když zjistily, že si padly do oka hned spolu začaly blbnout. To bylo radosti... Šly jsme se projít k tůním a dále po břehu Vltavy. Holky byly většinu času ve vodě a přinášely aportíky a když byly na suchu běhaly spolu, blbly a nebo šmejdily v rákosí. Svítilo sluníčko, foukal příjemný větřík... krásně jsme si to všichni užily. Už se moc těšíme na další návštěvu, tentokrát se vydáme my do Prahy :)

06.06.2005

Včerejší oslava "štěněčích" narozenin byla opravdu moooc hezká. Sice jsme se nesešli úplně všichni "Palivcovi", ale zato tu byli i chovatelčiny známí se svými pejsky a také panička Chaina - Bonnynky tatínka. Celkem bylo asi 13 goldenů :) Vidět takovou velkou dovádějící smečku pohromadě... to byla opravdu pastva pro oči :) Nejdřív jsme šli na procházku do lesa, kde se psíci pořádně vyběhali, vydováděli a vykoupali. Z Bonnie se vyloupl pěkný "prasopes", jelikož v potůčku, kde bylo víc bahna než vody se hezky rozcabila a spokojeně ležela. Vůbec nechtěla vylézt a když už vstala, proběhla celý potok tou špínou a šup do dalšího bahna... Cestou dál bylo v potůčku více vody, takže smečka zahučela do potoka, kde se pořádně smočila. Když všichni tak trochu oschli a vypadali celkem "čistě" vydali jsme se dát si něco dobrého k jídlu. Přitom jsme si příjemně popovídali, psíci spokojeně odpočívali a celkově nám bylo všem fajn. Doufám, že brzy bude další podobná akcička - my s Bonnie se už moooc těšíme. Tímto také děkujeme chovatelce Daně, že pro nás takové setkání uspořádala a všem ostatním díky za účast :)

03.06.2005

Tak včera proběhla oslava Bonnynčiných narozenin. Spáchala jsem jí dva dortíky - jeden byl "nasladko" a druhý "namaso". V tom prvním měla vánočku, piškotky, bobíka, banán a napíchané tyčinky, jo a taky svíčku s číslem 1. Druhý dortík byl převážně z masa - šunka, páreček, sýr a tyčinka nalámaná na malé kousky. Když jsem před ní oba dortíky dala, nevím co si myslela, každopádně se jí do jídla (jako obvykle) moc nechtělo. Asi tolik jídla brala jako trest, chudinka, protože ona je taková antižravá čubinka - do ní dostat trochu víc jídla je nadlidský výkon. Nakonec se vrhla nejdříve na ty salámy :) a pak na vánočku, které snědla asi 3/4. Zapila to asi 1/3 misky a ulehla ke spánku... Budíček jsem měla ve 3:45, když si mladá slečna oslavenkyně vzpomněla, že to s bumbáním přehnala a chce se jí moooc čůrat. Tak jsme vyběhly ven, Bonnie zasedla a čůrala snad půl minuty v kuse. Doma jsme opět obě zalezly do pelechů a za hoďku jsme vstávaly opět...
Naplánovala jsem Bonnie výlet do Prahy a zpět - vlakem. To byl takový praktický dáreček, aby si zkusila zase něco nového. Sice je socializační fáze již dávno za námi, ale nevadí, zkusily jsme to. Včera jsme si ještě pro jistotu vypůjčily od kamarádky labradorky košík, aby průvodčí neměl řeči a ráno, kdy bylo příjemné chladné a slunečné počasí jsme vyrazily směr nádraží. Přijíždějícího vlaku se Bonnie nebojí, to je již odzkoušeno, několikrát jsme na nádraží byly jen tak. Do vlaku naskočila suveréně, lehla si a pozorovala vstupující lidi do vagonu. První, co Bonnie zvedlo z podlahy bylo syčení zavírajících se dveří. Koukala, co se to děje, ale po chvíli zase ulehla. No a pak při každém otevření a zavření dveří si sedla a nechápavě koukala na lidi, kteří z venku přišli nebo naopak ven vystupovali. Popravdě, až do Prahy na Masarykovo nádraží jsme nedojely, vystoupily jsme v Praze-Sedlci, protože Bonnie to evidentně jako ukázka jízdy ve vlaku stačilo. Přešly na druhou stranu a čekaly 10 minut na vlak, který jel z druhého směru zpět do Kralup. Když ale vlak přijel a otevřel dveře, Bonnie zařadila zpátečku a rozhodla se protestovat. Jelikož jsme neměli moc času, protože vlak tu jenom zastaví a hned jede, čapla jsem jí a frkla jí do vlaku - moc se jí to nelíbilo :( No, šťastně a vesele jsme dojely, v Kralupech jsem s ní ještě několikrát vystoupila a nastoupila do vlaku a když jsem zjistila, že už se nebojí a do vlaku vesele skáče, odebraly jsme se k domovu. Co se týče košíku, ten Bonnie snášela velice dobře, na to, že ho nikdy na sobě neměla se nesnažila ho sundat z tlamičky.
No a další dáreček má Bonnie objednání ke specialistovi - ortopedovi v Českém Brodě, aby se podíval na ty její "povedené" kloubky a řekl, co s nimi dál... Takže 10.6. hurá k vetovi do Brodu.
A aby toho Bonnie neměla málo, udělaly se jí na krku dva mokvavé fleky, jeden velký a jeden menší. Máme na to zelenou tekutinku Prurivet a nějaké prášky na zklidnění, ale ten velký flek se ne a ne hojit, protože si ho slečna úspěšně rozdrbává :( Sice má krk ovázaný šátkem, ale ten také úspěšně zdolává a sundavá si ho. Tak ode dneška má kus prubanu navléknutý na krku a pod tím nějakou bílou látku, tak snad si to nesundá.

24.05.2005

Před asi třemi týdny jsem si všimla, že Bonnie občas "lupne" v kloubu u zadních nožiček. Sice nekulhala, ani špatně nevstávala, ale nedalo mi to a zeptala jsem se na to radši veterináře. Ten řekl, že to není v pořádku a že je to možná začátek dysplazie a víc, že ukáže rentgen. Za necelý týden měla Bonnie 24 hodin hladovku, protože jsme se chystaly další den na RTG kyčlí. Byly jsme objednané na 8:30, v čekárně ani v ordinaci nikdo nebyl, takže jsme šly hned na to - Bonnie překvapila svou suveréností s jakou následovala veterináře do ordinace (jindy je od něho na pět metrů a do ordinace jí vyložene táhnu). Byla statečná, vždyť také všechno zaspala... Veterinář jí píchnul injekci a v mžiku začala Bonnynce klesat hlavička až ležela celá a spokojeně chrupkala :) Donesli jsme jí do RTG místnosti, nasadili si takové zelené "ufounské" pláště a začali tam Bonnie štelovat. Já držela přední nohy a tahala je směrem k sobě, veterinář držel zadní nohy a tahal je k sobě. Když byly nožky ve správné poloze asistentka zmáčkla vedle čudlík a snímek byl hotov... Teda až po chvíli, když se vyvolal. Veterinář se potom na snímek podíval, zkonstatoval, že na její věk klouby sice nejsou moc dobré, ani ne příliš špatné, ale že ještě roste, takže se uvidí časem. Pak jsme se ještě dívali na snímky jiných pejsků, abych viděla, jak by měly vypadat úplně zdravé klouby a také jak vypadají klouby v dost špatném stavu. Asi po 10ti minutách jsme spinkající Bonnie sundali ze stolu a dali jí na deku. To už se ale začala probouzet a házet sebou jako ryba na suchu. Takže jsme u veterináře strávili ještě dobrou půlhodinku než se Bonnie z narkózy úplně probrala a mohla odejít po svých. Doma pak zalehla a spinkala... Ještě dlouho vypadala chudinka jak "zfetovaná", ale druhý den byla fit jako vždy. Výsledek je takový, že se Bonnie nesmí se moc namáhat, chodit na dlouhé procházky a zbytečně klouby nezatěžovat a měla by dál užívat vitaminky na klouby. Snad jí zdravíčko poslouží i dál :)

21.05.2005

Mezinárodní výstava v Litoměřicích - ve třídě mladých bylo přihlášeno 8 feneček, z toho 2 chyběly. Mezi těmi šesti zúčastněnými jsme byly i my s Bonnie. Co se týče počasí, den se hezky vydařil, bylo slunečno a trochu foukal vítr a co se týče umístění a posudku - byla to (zatím) naše nejúspěšnější výstava. Jelikož byl jeden kruh pro psy i feny dohromady, čekala jsem, že se na řadu dostaneme pozdě, ale šlo to docela rychle a už po půl jedenácté jsme byly na řadě. Jedna fenka sama odstoupila, takže nás v kruhu nakonec zbylo 5. Fenka před námi dostala VD a odešla z kruhu, my měli také VD, ale paní rozhodčí nám řekla, ať zůstaneme. VD máme proto, že Bonnie vytáčí přední tlapky, jinak jí rozhodčí vychválila vše, co se dalo. Ale ty tlapky... :( No nakonec z toho bylo čtvrté místo.

30.04.2005 (odpoledne)

Odpoledne po výstavě, když se Bonnie vyspala a načerpala síly, jsme se vydali do nedaleké vesnice k rybníku, kde jsem s Bonnie chtěla zkusit aport z vody. Vzala jsem dummíka, prádelní šňůru, píšťalku, klíčky od auta a jelo se. Bylo krásně teplo, tak jsem si říkala, že Bonnie nebudu muset nijak moc přemlouvat, aby do vody šla. To jsem skutečně nemusela, do vody šla sama, horší to bylo s aportem. Dummíka jsem nejdřív pro jistotu přivázala na již zmíněnou prádelní šňůru, kdyby se Bonnie rozhodla přenechat aportování mě, a hodila jsem jí to s povelem "přines". Výsledek? Bonnie stála na břehu a koukala. Což jsem sice předpokládala, ale přemejšlela jsem, co s tim a jak jí mám vysvětlit, že má přinést aport z vody z hloubky, kde nestačí, jak jí mám říct, že holt musí plavat... Několikrát jsem jí zopakovala "přines" a pak jsem dummíka přitáhla po šňůře ke břehu. To najedou pochopila, co se po ní chce, vzala ho a nosila si ho a na povel ho přinesla i se šňůrou... Tak jsem učinila další pokus a za ním další a další... No, celkem byly neúspěšné asi čtyři. Pořád jsem jí povzbuzovala a chválila jí za každý krůček kupředu... Nakonec se přece jen překonala a k dummíkovi doplavala, přinesla ho až na břeh a bylo vidět, že sama ze sebe má ohromnou radost. Asi čtyřikrát ho pak přinesla, sice za mohutnýho povzbuzování, ale přinesla. Tak jsem si řekla, že odvážu šňůru a zkusim hodit dummíka napospas rybníku a doufala jsem, že Bonnie nebude tak škodolibá a dummíka mi přinese. Nejdřív se jí tam nechtělo a začala couvat, tak to už jsem se viděla ve vodě... Svojí představu jsem se snažila zahnat a zaměřila jsem se na opětovné povzbuzování Bonnie, aby dummíka přinesla. Na Bonnie je vidět, že ho přinést chce, ale asi se jí moc nelíbí, že má nožičky ve vzduchu a musí s nima hejbat naprázdno... Nakonec se pro dummíka rozplavala a PŘINESLA ho!!! To bylo slávy, vědělo o tom široké i blízké okolí rybníka. Dummík letěl do vody ještě hodněkrát a vždycky ho přinesla. Někdy stačilo říct "přines" případně ukázat dopředu, někdy se nechala přemlouvat dýl... Tak doufám, že se Bonnie otrká, vodu si víc zamiluje a nebudu jí muset tak povzbuzovat.

30.04.2005 (dopoledne)

Bonnie tento týden dohárala, tak nám výstava vyšla akorát. Mezi pejsky v areálu se chovala moc dobře. Už nebyla z tolika lidí a psů tak vyplašená jako na předchozích dvou výstavách. Když jsme si vyzvedly všechno, co jsme měly, našly kruh a místečko k usazení, šly jsme pozdravit naše kamarády Bruna s Campinem, kteří se také účastnily této vystavy. Potom jsme si šly vyzkoušet běhání v kruhu. Několikrát jsme se proběhli, postavily se do postoje a pak jsme se šly s Bonnie projít po areálu, skouknout krámky a hlavně se vyvenčit. Problém byl v tom, že trávy tu moc nebylo a Bonnie na kamenech nečůrá... Nakonec jsme po dlouhém hledání našly kousek hlíny, na kterou Bonnie vykonala svou malou potřebu. Vrátily jsme se ke kruhu, kde jsme zakotvily opět u Bruna a Campina. Pak jsme se šly ještě jednou proběhnout do kruhu a postavit do postoje. Sezení nás moc nebavilo, tak jsme šly okouknout ostatní kruhy. Nejzajímavějším zážitkem z výstavy bylo asi to, že v areálu výstaviště mezi více jak dvěma tisícema psů jsme potkali jednu KOČKU!!! Docela troufalost, že jo? Kočka musela být asi hodně statečná, když se opovážila na mezinárodní výstavu psů :) Vypadala trochu zmateně, asi hledala výstavu koček a teď tohle... No, stačila na nás zaprskat, ukázat nám zoubky a šly jsme dál. Udeřila devátá hodina a začalo se posuzovat. Přihlášených fenek v naší třídě mladých bylo 24, což je docela silná konkurence. Bylo to všechno moc dlouhé a únavné, ale i přesto stála Bonnie v postoji moc hezky, nechala si v klidu zkontrolovat zoubky a když jsme běhaly, neskákala a krásně zvesela běžela. Ocenění jsme dostali "velmi dobré", což si myslím, není zas tak špatný výsledek na to, kolik tam s námi bylo fenek a na to, že "výborných" bylo pouze osm. Tím pro nás výstava skončila, cestou k autu jsme ještě zakotvily u pár krámků, koupila jsem Bonnie "bonbonky" na klouby a jeli jsme. Naši kamarádi skončily s krásnými výsledky - Bruno "výborný 2", Chip a Campino "výborní". Kamarádka Clarisska, která nám měla dělat konkurenci u fenek bohužel nejela, protože hárala. Počasí bylo nádherné, v hale bylo docela dýchatelno, takže výstava se zdařila. Už se těšíme na další - v květnu jedeme do Litoměřic a na Konopiště.

04.04.2005

Nádherné víkendové počasí jsme využily k procházkám kolem vody za město. V sobotu jsme šly podél potůčku. Tam se Bonnie rozvalila ve vodě a relaxovala. Později se v potoku procházela, ale jenom po bříško, dál nešla. V neděli jsme vyrazily podél Vltavy. Jakmile Bonnie zjistila, že je kousek od vody, byla tam skoro pořád. Lítala sem a tam, jak střelená. Cestou zpět jsem s ní zkusila aport z vody. Nic lepšího než klacíky okolo nebyly, tak jsem házela do vody je, nejdřív na ně divně koukala, nechtělo se jí tam, ale postupně šla dál a dál. Klacků jsem tam naházela strááášně moc, ale nebylo to marné, Bonnie to nedalo a do vody lezla čím dál víc až pak byl klacík tak daleko, že jí zem pod nohama zmizela a musela plavat. Tak udělala pár temp a zjistila, že nestojí, ale dělá nějaké divné pohyby ve "vzduchu", tak si to rozmyslela a plavala ke břehu sama bez klacku. Další pokusy byly úspěšnější, několikrát klacík z vody donesla. Vůbec jí nevadilo, že je mokrá, po vyběhnutí z vody se ani neoklepávala. To až po chvíli, když se celá promočená vyběhala, otřela se o mě a následně se předemnou oklepala. No, já byla taky celá zmáčená, boty mi plavaly, kalhoty se na mě lepily, málem jsem taky skončila v řece... Ale stálo to za to :)

01.04.2005

Apríl s sebou přináší nejen aprílové počasí, ale nám i "aprílové hárání". Bonnie hárala necelý týden a už asi končí. Nebo to aspoň tak vypadá. Tlapinka se začala konečně zlepšovat, mastička zabírá a otok se zmenšuje. Naštěstí to Bonnie moc nebolí, už nekulhá a čile běhá. Dneska jsme vytáhli po dlouhé době i aporty-běhy a zkusily přinášení a také začali víc cvičit, abysme nevyšly ze cviku a oživili si jednotlivé povely (teda spíš Bonnie, já je znám). Její druhá krátkodobá puberta (asi před třemi týdny), která trvala asi 4 dny a projevovala se absolutním ignorováním povelu "ke mně" případně následnými zdrhacími manýry je snad už pryč. Poslední týden poslouchá suprově, jak na píšťalku, tak na slovo udělá hned to, co se po ní chce. Horší jsou aporty, ty nám stále nejdou tak, jak by měly. Bonnie drží jen když se jí chce a jen, když jí ten aport neházim, jakmile jí ho hodim, tak se šprajcne a buď ho cestou ke mně "vytratí" a nebo mi ho fluše po nohy... :( No, máme co dělat.

25.03.2005

Bonnie má za sebou teprve pár dní hárání a přidal se jí k tomu ošklivý zánět tlapky. Večer jsme jely k veterináři, kde se zrovna nejstatečněji nepředvedla. Už když jsme přišly do čekárny nejspíš tušila, že to nebude jen tak a pro jistotu si nevšímala ani 10-ti měsíční hyperaktivní fenky bernského salašnického psa, která se snažila Bonnie všemožně zaujmout. Ta jen odvracela hlavičku do strany a čekala... Pak se otevřely dveře, vstaly jsme, Bonnie zařadila zpátečku, vytřeštila očička, což jí ovšem nepomohlo - do ordinace jsme jí s veterinářem donesli, umístili jí na stůl a začalo trápeníčko. Bonnie se tak klepala až rozklepala celý stůl. Musela si lehnout na bok, což byl taky boj, ale nakonec se stejně musela podřídit. Nesla to docela statečně. Veterinář jí ostříhal drápky s konstatováním, že tak dlouhé drápy u tak velkého psa ještě neviděl (a to už zapomněl, že jí je stříhal před Vánocema) a že nejspíš ten pes chodí pořád po koberci :) Musím upřesnit, že po koberci fakt pořád nechodí, jenom bydlíme na konci města, kde jsou kousek od nás pole, lesy a skoro samá tráva, kam se chodíme venčit. Po asfaltu moc nechodíme. No, vrátím se do ordinace... Po manikúře nastalo stříhání chloupků mezi polštářkama na postižené tlapce, což Bonnie taky nebylo dvakrát příjemný, ale vydržela to. Musela. I když je pravda, že práce s tím moc nebylo, protože Bonnie si skoro všechny chlupy vykousala sama, když se rozhodla léčit si tlapku na vlastní pěst. Veterinář nakonec konstatoval jakýsi zánět, sám pořádně nevěděl z čeho a proč, každopádně jsme dostali mastičku a tak mažeme a mažeme. Jakmile se Bonnie ocitla nožkama na zemi, přemýšlela kudy by nejrychleji zdrhla, nakonec asi chtěla ukázat, že je machr a v klidu si lehla na zem a čekala. Přes noc se stav tlapky zhoršil, takže pohybu chudák Bonnie dnes moc neměla, ale odpoledne už to bylo trochu lepší. Jak jsem řekla - mažeme a mažeme - Bonnie chodí v mojí ponožce, kupodivu si jí ani nesnaží sundat. Chudince pořád venku padala až odpoledne jsme vymysleli způsob, jak bude ponožka držet. A drží. No, nemá to holka jednoduchý, omezený pohyb kvůli hárání a teď ještě tlapka... Ale jak jsem řekla, tlapina se zlepšuje, tak to bude snad brzy dobrý. Akorát si nedovedu představit, jaký to bude po těch třech týdnech. Pohybu díky hárání moc nemá, nemůže se s pejskama pořádněvyběhat a teď díky nemocné tlapce je to ještě horší. S výcvikem to taky dvakrát nepřeháníme... no myslím, že z ní bude nevybouřené a pěkně divoké éro... :) Budeme mít co dohánět.

23.03.2005

Toho, že před pár dny začalo kalendářně jaro, si všimla i Bonnie a asi nechtěla zůstat pozadu, tak začala hárat. Je jí skoro 10 měsíců a tohle je její "hárací premiéra". Tak jsem na tu psí holku zvědavá. Bonnie je v tomhle docela nenápadná, to že hárá je vidět jenom venku, když se trošku rozhejbe, jinak doma se "umeje" a není nic poznat. Nějaké zvláštní výkyvy v chování nemá, takže je to v pohodě. Akorát venku je taková roztěkaná. A taky moc nechápe, proč si nemůže hrát s psíma klučičíma kamarádama jako doteď, proč místo toho před pejskama utíkáme. No, ale jelikož se venku udělalo hezky, Bonnie začala trávit hodně času na balkoně a odtud pozoruje všechno psí i nepsí dění.

03.02.2005

No, tak dneska jsme se zase předvedli... Uplynuly tři týdny od návštěvy veterináře a naší slavné boreliózové včeličky a už tam jdeme zase, tentokrát na přeočkování. V ordinaci opět v pohodě, Bonnie se tváří jakoby nic, očuchává se s psíma kamarádama, ale pak se otevřeli dveře, vyšli poslední pacienti (vlastně předposlední, poslední jsme byly my) a bylo to v čudu. Bonnynka zařadila opět zpátečku, vytřeštila očička a bylo to. Pamlsky nijak nezabírají, její oblíbená hračka jí nezajímá, je to s ní těžký... Přitom, když byla malé štěně, vůbec se tam nebála. No, nakonec dostala "včeličku" v čekárně a pak dělala zase hrozně statečnou, jako že ona nic, ona to jen dělala, že se bojí. Lehla si v klidu na zem, na veterináře vrtěla ocáskem a najednou se jí nechtělo pryč. Děsím se příští návštěvy :)

10.01.2005

Poprvé v novém roce jsme navštívili našeho veterináře. Rozhodla jsem se nechat Bonnie naočkovat proti borelióze, aby v době klíšťat byla nějak chráněná. Radost z návštěvy jsem měla asi jen já, protože jsem si říkala, že je to pro dobro Bonnie. Ta se mnou bohužel můj názor nesdílela... V čekárně byla celou dobu v klidu, "povídala si" s ostatníma pejskama a pohrála si i s malým štěňátkem německé dogy, kterého se ze začátku bála (a to bylo menší než Bonnie). Dveře do ordinace se otevíraly a zavíraly, pejskové ubývali a Bonnie byla stále v klidu. Až do chvíle, kdy se dveře otevřeli a já vstala. V tu chvíli Bonnie zaťala drápky do dlaždiček, vytřeštila očička a zůstala stát. Jakmile jsem zatáhla za vodítko, přišpendlila zadeček k zemi, což byl fakt chytrý a vcelku dobře promyšlený "chvat", protože, když jsem jí chtěla vzít do náruče, nešlo to. Po chvilce se odšpendlila a vzala to ke dveřím (ne do ordinace, ale ke dveřím ven :) Tak jsem jí čapla a do ordinace jí donesla. Tam už to bylo v klidu, lehla si a koukala, jako by se nic nedělo. Potvora. Rovnou jsem jí taky v ordinaci koupila kapky do uší, tak jsem zvědavá, jestli aspoň z nich bude mít radost :) No, každopádně nebude asi nadšená z toho, že za tři týdny jdeme na přeočkování této boreliózové injekce. Uvidíme... třeba se jí to v hlavičce rozleží a zmoudří :)

01.01.2005

Příchod nového roku jsme oslavili kvůli štěnísku raději v klidu doma. Večer jsme vyběhli ven jenom na chvíli, protože všude bouchali petardy a spousta dalších výbušninek. Pak jsme šli až hodně brzy ráno. Ale i když to všude bouchalo, Bonnie byla relativně v klidu, venku jí dokonce natolik zaujala barevná vystřelující fontánka, že usedla na trávu a pozorovala lítající světýlka. No, a když fontánka dofontánkovala, Bonnynka vstala, štěkla a pokračovala dál. Velká událost byla už jen to samotné štěknutí - Bonnie je totiž "neštěkací" čubinka. Projeví se tak jednou za tři týdny a pak je zase další tři týdny zticha. No, každopádně ráno spala déle než já, Silvestrovský večer jí hodně zmohl, nemohla pořádně spinkat, protože to všude bouchalo a bylo to hodně slyšet. No, a tak takhle u nás začal nový rok... Doufám, že bude úspěšný. Všem přejeme šťastný nový rok 2005!

Hop nahoru