ZÁŘÍ - PROSINEC 2006

V tomto období se nedělo nic moc zajímavého. Na začátku září jsme se s Bončou jely ještě párkrát koupat, využít poslední slunečné dny a trochu pocvičit na vodě... Občas jsme zašly na nějakou tu prochajdu, zajely na návštěvu na venčeníčko... Jinak od října mi začala zase školička, takže začalo běhání, zařizování, shánění, nakonec i trochu učení a tak podobně...
Během tohoto období jsem vyšetřila čas a byla se podívat na dvou zkouškách, kterých se účastnili moji známí se svými psíky - VZPR v Třeboni a MFTR na Konopišti a na čtyřech výstavách, z toho dvě byly v Polsku. Bonča byla jen na té jedné (ale jen na kukandu) - v Třeboni, aby se zase po čase dostala mezi kupu lidí a do velkého šrumce. Jedna ze zahraničních výstav konaných v Polsku byla výstava světová. Jsem moc ráda, že jsem se tam mohla podívat, protože jsem měla možnost na vlastní oči vidět spoustu krásných psů, které vídám tak akorát na stránkách známých a úspěšných chovatelských stanic. Výlet to byl sice velmi dlouhý a náročný, ale určitě stál za to :-) Tímto velice děkuji všem mým spolucestujícím a řidičům, kteří mě na zkoušky nebo výstavy vzali s sebou :-)
No jinak čekám, kdy bude Bonča hárat, loni začala den před Silvestrem, pak nějak přestala a začala asi po třech nebo čtyřech týdnech a dohárala na konci února... No a od té doby nic, vymýšlivka vymýšlivá :-) Takže nás v blízké době nejspíš čeká háravé nadělení :-)
Do příštího roku mám s Bonnie v plánu jen zkoušky, zatím ZV, které jsou na jaře, tak uvidíme, jak to všechno dopadne a jak to bude pokračovat... Případně bychom zkusily nějaké PZ, pokud se to s tou naší slavnou střelbou nějak zlepší :o) Uvidíme...

ČERVEN, ČERVENEC a SRPEN 2006

Prázdniny souhrnem... Začátkem června jsme oslavili Bonnynky narozeniny - byly jí už dva roky - jo jo, to to letí. Vyrostla z ní pěkná a moc hodná retrívří holka, která občas přemýšlí víc než je zdrávo (hlavně při výcviku pořád vymýšlí nějaké bejkárny :-) Ale jinak je to zlatíčko největší... Během prázdnin jsme s Bončou cvičily, občas zajely na nějakou tu návštěvu a jinak se nic moc převratného nedělo :o)

Na jednu sobotu v půlce července jsem Bonče a sobě naplánovala zkoušky z vodní práce. Nápad to byl, jak jsem později zjistila, asi blbý, hehe :o) Jako nápad ještě blbější vidím to, že jsem ještě před konáním těch prvních zkoušek nahlásila další dvoje - v srpnu - opět vodky a ještě podzimky. Ani jedněch jsme se ale už nezúčastnily. Proč? Protože... Jak jsem měla možnost poznat na těch prvních zkouškách - Bonče nějakým způsobem začala vadit střelba, což při dnešních zkušebních řádech je vcelku zásadní problém, takže po těchto zkušenostech jsem další dvoje odhlásila. Tyhle problémy jsem vůbec nečekala, protože loni bylo vše naprosto v pohodě a při nácvikách, kdy střelec střílel asi tři metry od nás a Bonča byla v klidu, tak jsem myslela, že to bude stejně tak v pohodě i letos. Rozhodčí, kteří viděli práci Bonnie a s nimiž jsem později mluvila, se shodli v tom, že vyloženě na strach ze střelby to nevidí, že je tam asi něco jiného... Mluvili něco o důvěře psa k nim a o blbnutí psa... No, každopádně jsme se zkouškami pro letošek skončily... Více v sekci zkoušky.
V červenci jsme se také po necelém roce zajely vystavit do výstavního kruhu, kde jsme sice nedopadly nijak zvlášť, ale podívaly jsme se mezi spoustu kamarádů a známých. Navíc počasí přálo, takže super strávený den. Následně v srpnu proběhly ty dvoje zkoušky, které jsme dobrovolně vzdaly ještě než začaly (na ty jsem se jela aspoň jako pozorovatel podívat) a pak následovala týdenní dovča v Albeři s Výcvikem retrieverů. Jak nám tam celkově všem bylo a nebylo, jak jsme se měli a co jsme dělali se můžete dočíst tady.

Jinak, jak jsme to tam s Bončou přežívaly my konkrétně a co jsme vyváděly o tom více dále... Jako výcvikářku jsme dostali Radku Bursíkovou, za čež jsem byla moc ráda. Co se výcviku týče, Bonnie měla střídavé výkony, snižující se úměrně počtu dnů, kdy jsme cvičili (ale to asi všichni psíci). Ve vymýšlení různých neplech se jí asi málo kdo vyrovná, takže se jí vcelku dařilo mučení mě a "zlé tety" Radky... Bonča je šikovná holka, v mnohém mě dovedla překvapit, mile i nemile... Je to chytrá čubina, moc dobře ví, co se po ní chce, ale kdyby si to občas neobzvláštnila po svém, tak by to asi nebyla ani ona... :-) Potěšující bylo zjištění, co se týče střelby - když jsme stříleli z poplašňáku, byla v klidu a pracovala, jako by se nic nedělo a to samé když v dálce stříleli z brokovnice... Takže opravdu nevím, co si to vzala na těch zkouškách do hlavy a proč tam tak panikařila, když tady byla v pohodě. Když jsme zrovna necvičili, tak jsme často chodili do lesa, na houbičky nebo se jen tak projít... Tyhle procházky si Bonča taky vcelku blaze užívala - nebylo procházky, aby jsem se nevrátila se psem prasopsem, který vymetl snad všechny bažiny, kaluže a močály, které jsme cestou potkali i nepotkali... V lesích lítala jak pominutá a asi byla fakt spokojená. Radost mi dělá poslední dobou i s jídlem, i na táboře se ukázalo, že se o hodně zlepšila a nevymýšlí si a pěkně papá i v rušnějším prostředí... Velký žrout z ní nejspíš nebude, ale jak papá teď, tak tak nejedla asi nikdy... Snad jí to vydrží. Tradicí na táboře je čtvrteční konání Platošova poháru, kterého jsme se letos poprvé zúčastnily i my s Bonnie (loni jsme odpočívaly před OVVR, které jsme tam dělali). Bonča mi udělala velkou radost, protože z 35 psů se umístila na hezkém 13. místě. Marking, handling, odložení i dohledávku v lese měla za 4 a z pomocných známek pro přinášení měla průměrně za 3. Rozhodovaly tudíž pak časy a tak jsme dopadly, jak jsme dopadnout měly... :-) Marking mi předvedla takový jaký za celý týden ne, handling průměr, odložení super a při dohledávce kravila jako zase dlouho ne, takže katastrofa, co se přinášení týče... Ale jinak dobrý no :-) V pátek jsem šla podpořit OVVRkáře a v sobotu jsme se pakovali domů... Tábor byl super a snad se na něj příští rok podíváme znova :o)

DUBEN a KVĚTEN 2006

Duben a květen byl u nás převážně ve znamení cestování a návštěv našich dobrých kamarádů, známých a příbuzných :-) V dubnu jsme navštívili rodinu ve východních Čechách, kde Bonnie "socializovala" jak kočičky, tak i ony "socializovaly" Bonnynku. Byla tu taky spooousta, pro Bonnie, méně známých lidiček, kteří jí muchlali, hladili a hráli si s ní, přičemž Bonnie byla ve svém živlu a náramně si to užívala... Zajeli jsme i k tetě na chatu, kde si Bonnie užila morčátka a dalších lidiček...
Poté, co roztál i ten nejposlednější sníh a udělalo se venku tepleji, prodloužily jsme naše procházky tady po okolí. Po opadnutí vody z povodní, které neminuly ani naší Vltavu, jsme začaly také chodit k vodě do nedaleké tůně a na procházky podél vody, kde se Bonnie vždy dosyta zabahní, což jí působí nesmírné potěšení... Hehe, kdekdo jí už má zafixovanou jako toho "prasopsíka", který vymete každou kaluž a bahenní jezírko :o)

Po novém roce začala nová sezona loveckých zkoušek. Tu minulou jsme začaly OVVRkama, jejichž výsledek předčil všechna má očekávání a Bonnie mi dokázala, že jí opravdu nemám zcela "přečtenou" :-) a zakončily podzimními zkouškami, které dopadly vcelku uspokojivě... V podstatě až na dvě disciplíny si Bonnie vedla opět nad mé očekávání. Po ukázce její práce tady doma na známé půdě jsem vůbec nedoufala, že zkoušky dokončíme. Naše slabé místo bylo v aportech, které také dopadly, jak dopadly (viz flusnutý zája 10 m předemnou a nebo kachna položená na hladinu rybníka u břehu :-). Protože nová sezona byla před námi a rozhodně nehodláme sedět na zadku na gauči, musely jsme naše slabá místa nějak překonat... S pomocí rad od Craze (CHS Rusty Love), jsme se v prosinci chopily aportů a začaly s nimi úplně od začátku. Každý začátek je těžký a tato práce, která se mi zpočátku zdála naprosto nezvládnutelná a velmi obtížná se postupně měnila v naději na to, že aporty nemáme úplně ztracené a že to není tak hrozné, jak se na začátku zdálo...

Dnes můžu říct, že se to vyplatilo! Pomalu, ale jistě jsme se přes zimu dopracovaly k tomu, že od dob PZ Bonnie po pěti měsících letos v dubnu viděla opět zvířátkovský aportík - mrtvolku bažanta - který byl po celou dobu v mrazáku :-) Do této doby jsme měly jen dummy. S mrtvolkama jsme začali až teď, když aportíky na suchu i ve vodě s dummy byly dodělány. Zda jde opět jen o nějaké přechodné období, kdy se Bonnie rozhodla nekravit, ale pěkně pracovat, ukáže čas... K dnešními dni jsem s ní moc spokojená, je to šikovná psí holčička, která se moc snaží a svým nadšením pro aportování ukazuje, že to tenhle rok bude snad něco jiného a že několika měsíční práce nebyla zcela zbytečná... :-)

V květnu pokračovaly naše výjezdy za kamarády a na výstavy... Byly jsme se podívat na několika výstavách, aby se Bonnie zase podívala do velké psí společnosti a potkala spoustu nových i starých známých pejsků... V kruhu jsme sice neběhaly a nečekaly na posudek od rozhodčích, ale naopak, držely jsme palečky a tlapičky všem našim kamarádům a známým, kteří vystavovali... Potkali jsme se i s naší minirodinou - bráškou Brunem - se kterým jsme po jedné výstavě spáchaly prochajdu a pesani se dosytosti vydováděli a vykoupali ve vodě :-)

Naše kroky vedly také za kamarádkou a nastávající maminkou Ivou a její goldenkou Sheilou, které jsme od podzimu neviděly. Tentokrát jsme jely navštívit my je do Prahy. Udělaly jsme si hezké odpoledne na procházce po lese a rybnících, kde se opět čubinky hooodně vyřádily... Počasí bylo takové pršavé, spousta louží, což Bonnie nemohla vynechat a v humusných loužích si upravila kožíšek dle svých představ :o) Svůj černý přeliv smyla v rybníku, kde se holky přetahovaly o klacíky a plavaly...

Jeden z našich posledních výjezdů, který jsme absolvovaly v květnu byla trasa Kralupy-Dobříš-Příbram-Konopiště-Příbram-Kralupy. Krom zábavy s hafíky se konaly také dvě vyšetření, které Bonnie absolvovala. Na výlet jsme se vydaly už v pátek a nejprve skončily u Líby (naší kamarádky veterinářky) v ordinaci. Ta si tam vzala Bonnie do parády a spolu s nůžkami zbavila Bonču zimního kožíšku. Bonnie se v ordinaci po nějaké době celkem rozkoukala a přes svojí počáteční nedůvěru, kterou má obecně ke všem veterinářům, si zvykla a prozkoumávala tamní prostředí... :-) Také tu odebrali Bonnie krev - kvůli vyšetření na dědičné onemocnění štítné žlázy. Po poledni jsme se sebraly a jeli směr Příbram do CHS Brdské zlato za goldeníma holkama, kokříkem a čičinou, se kterými si Bonnie užívala zbytek dne a v podstatě celý nadcházející víkend. Byly jsme i na procházce po loukách a lesích, Bonnie i po bahenních kalužích a rybníkách... to prostě nemohla vynechat :o) Místo toho, aby poté pesani padli a prospali se na sobotní výstavu, pořádala Bonnie spolu s Aireen od večera i v průběhu noci bitky v našich pokojích. Aireen mi ještě navíc několikrát za noc stihla vnucovat moje bačkory, které myslím, během noci asi procestovaly celý barák... hehe :-)
No, bačkor jsem se ráno dočkala, Aireen mi je dobrovolně vydala a po snídani jsme se vydaly všichni směr Konopiště na speciální výstavu retrieverů na Konopišti, kterou pořádal Retriever klub CZ. Potkaly jsme tu opět spustu našich známých, se kterými jsme pokecaly a strávily příjemný den. V průběhu výstavy jsme s Bonnie navštívily MVDr. Beránka, který zde prováděl nepovinné vyšetření na dědičné oční vady. Výstava se krapet protáhla, vydržely jsme tam až do soutěží, které skončily něco před 20:30. Původně jsme měly už v sobotu jet zpět domů, ale kvůli pozdnímu skončení výstavy a nepříznivému počasí, kdy navečer začalo pršet a neustávalo, jsme přenocovaly ještě v Příbrami. Holky si ani tuto noc neodpustily noční bitky... pravda v menším rozsahu než minulou noc :o) Hehe, no, myslím, že Bonnie si tento víkend moc užila, potkala se se spoustou kamarádů, jak lidských, tak psích. Domů jsme přijeli před polednem a Bonnie padla za vlast a prospala celé odpoledne :-)

No a jak dopadla vyšetření Bonnie? Nepovinné vyšetření na dědičné oční vady má Bonnie s výsledkem negativním - očička má naprosto v pořádku, prosté všech očních onemocnění. Výsledek vyšetření na dědičné onemocnění štítné žlázy je též negativní. Z výsledků mám velkou radost a jsem moc ráda, že je Bonnie zdravá! :-)
Vyšetření očí jsem nechala Bonnie udělat zcela informačně, podezření na nějakou nemoc či jiný problém jsem neměla. Jsem zastáncem informovanosti a dostupnosti těchto informací - ať už chovných či nechovných jedinců, ať pro samotného majitele psa či chovatele nebo ostatní. Několikrát jsem se setkala s jakýmsi nepochopením a tvrzením, že tahat psa "zbytečně" na veterinu pro něj není dobré. Názor, že je někdy lepší nevědět a nešťourat se v tom - v tomto případě, kdy jde o zdraví psa - odmítám. Stejně tak, jako Bonnie absolvovala RTG DKK a DLK, abych věděla, na čem chodí, protože je mi známo, že goldeni na toto trpí a také proto, že již v necelém roce začala mít problém spočívající v "lupání" v jedné zadní noze a viditelném ulevování si na zadní nohy, tak stejně tak absolvovala i toto vyšetření.
Co se týče vyšetření štítné žlázy - to již bylo zcela záměrné. Určité podezření jsem měla.
Vyšetření, ať již jsou povinná nebo nepovinná do chovu (DKK, DLK, PRA/CAT...), která svým psům (chovným i nechovným) provádí chovatelé a nebo "obyčejní" majitelé, považuji za zodpovědný přístup. Nikoliv za zbytečné trápení psů a vyhazování peněz, jak si někteří myslí...

ÚNOR a BŘEZEN 2006

Bonnynky druhé hárání (skončila asi tak před týdnem a něco) jsme přežili naprosto v pohodě - asi tak jako to lednové "rozhárávání" :-) Pesové za námi nijak nedolejzali, jen ke konci hárání a po hárání zvýšili svůj zájem :-) Bonnie byla celou dobu v klidu a neprojevovala žádné choutky po štěňátkách. Prostě vzorná čubinka... Asi jí to ještě pořádně nedochází :o) Většinu času se pohybovala na volno bez vodítka, poslouchala jako vždy, prostě nebyl problém. Jen jeden den, skoro ke konci hárání, se jaksi ona sama vehementně dožadovala pozornosti našeho kamaráda rotvajlera, který si jí ovšem k její neradosti nijak zvlášť nevšímal... Podávala mu neustále tlapku a chodila za ním jak ocásek... Jestli to byly "její dny", tak to bylo vcelku komické - hehe, místo aby pes lezl za ní a snažil se jí znásilňovat, prosila ona je :o) Spíš teď, kdy je po hárání, nekape, je pro pejsky zajímavější a "cosi" z ní cítí... Nejspíš absolvuje šamponovou kúru ve vaně, aby voněla po něčem jiném :-)

Super zpráva za období únor-březen je ta, že se Bonnynka, naše slavná anorektička, celkem slušně rozežrala. Dokonce ani suché granule jí nedělají problém :o) Prvním poznatkem bylo, že spásla klidně celou odměrku suchých granulí naráz - ovšem mělo to háček - sežrala to tak akorát venku... Klidně si brala granulku venku za odměnu jako pamlsek a nebo se nechala z ruky nakrmit než jsme odešli z venčení domů. Doma z misky jí to ovšem pořád moc nevonělo... Nakonec nějak zjistila, že to, co má venku za odměnu má i doma v misce a začala vesele papkat Purinu Pro Plan Lamb & Rice a vypadá to, že jí fakt chutná... Ťuk, ťuk a ještě jednou ťuk na dřevo, abych to nezakřikla :o) Pro zpestření dostává i rýži nebo tětoviny s masíčkem a vypadá to, že přestala se svými jídelními manýry...

12.03.2006.Tolik sněhu, kolik nám dneska v Kralupech napadlo tu málokdo zažil :o) Velikou radost z něj měla samozřejmě Bonnie, která si ho po svém dosyta užívala... Ráno jsme s Bonnie spáchali běžnou venčící prochajdu. Pracné brodění ve sněhu a prošlapávání cestiček si Bonnie zpestřovala klasickým válením se ve sněhu, zarýváním čumáku do bílé "peřiny" a tunelováním nor tím způsobem, že jí nebylo chvílema skoro vidět... :-) Odpoledne jsme vyrazili na delší prochajdu, prošli jsme si i okrajově město, aby jsme skoukli, jak to vypadá v "centru" a zpět jsme šli opět lesíkem, kde Bonnynka neustále norovala a tunelovala a válela se ve sněhu. Po delší době jí už asi sníh začal vytáčet - vadily jí zmrzlé sněhové kuličky na chlupech na předních nožkách, které se snažila dostat pryč :-) To se jí moc nedařilo, takže to vzdala a pokračovala v dovádění ve sněhových závějích... Doma "padla za vlast" a spinkala až do večera...

LEDEN 2006

V lednu se tohou nás moc neděje... 30.12. začala Bonnie hárat a před pár dny skončila. Hárání měla bezproblémové, psi za námi tady na sídlišti nijak zvlášť nedolejzali, jen si vždy Bonnie očuchali a kupodivu si jí nevšímali, což jsem se docela divila. Ona o ně také nejevila zájem. Hrála si s nimi jako by nic a nebo si našla klacek a všímala si svého klacíku, v tom případě šel pes stranou úplně, ani jeho vybízení ke hře jí nedonutilo vstát... :-) Vůbec jsem nezaznamenala její "nejlepší" dny. Chovala se úplně normálně, jako jindy, ani ti psi neměli tendence jí "znásilňovat". Jen se více olizovala :-) Ale jinak super, ani žádné "stopy" za sebou nezanechávala. Takže bezproblémové hárání. Falešná březost či jiné problémy spojené s háráním nás zatím také úspěšně míjí (musím zaklepat!).
V průběhu ledna si Bonnie prodělala zánět v ouškách, který jsme snad zdárně vyléčili pomocí kapiček, tak doufám, že se nevrátí... Jinak je zdravá, čilá, aktivní... V pohodě :-)
Co se týče jejího nežraní, je to stále vybíravka vybíravá... I maso s rýží se jí po třech dnech omrzelo a nechtěla žrát...
Je to jen zmlsaná držtička a zkouší jestli náhodou nebude mít každej den jinej chod... :-) No, celkově jsem její filosofii žraní ještě nepochopila... Když jí dám sýr, ona ho očuchá a vyplivne, takhle to udělá 4x, na po pátý to sežere a pak jí najednou něco osvítí, zjistí, že to vlastně vůbec není špatný a další kousky žere a skoro nekouše... Asi si myslí, že to má otrávené nebo co... Netuším...
No a výcvik - pořád cvičíme aportky a doděláváme je do nějaké slušné podoby - výsledky jsou sice pozvolné, ale nějaké jsou :-)

Hop nahoru